Středověk si s kanalizací hlavu nelámal. Podél ulic byly otevřené příkopy, kam se vylévaly veškeré splašky z domů i řemeslných dílen. Jejich překrytím a odvedením k nejbližší řece či potoku vzniká první povrchová kanalizace. Teprve po mnoha morových epidemiích se objevuje skutečná kanalizace a odpadní vody se začaly čistit. Koncem 19. století byly na zděné kanalizační stoky připojovány jen měšťanské domy, s rozvojem měst a průmyslu se objem odpadních vod stále zvětšoval. Po II. světové válce bylo v Českých zemích 51 čistíren odpadních vod, jejich potřeba však byla vyčíslena na 912. V r. 1950 bylo připojeno na veřejnou kanalizaci cca 31% obyvatel, v r. 1970 už asi 55% a bylo postaveno na 800 čistíren (odhad v r. 2000 je asi 1100 ČOV a na veřejnou kanalizaci je připojeno cca 59% populace).
Stařičké královské město Chrudim v minulosti vypouštělo odpadní vody prostřednictvím opukových a pískovcových širokoprofilových odvaděčů krytých deskami z téhož materiálu přímo do řeky Chrudimky. Tyto odvaděče, vedené pod Širokými schody a ve Štěpánkově ulici, byly později použity pro položení nové kanalizace z plastů a zaústěny do náhonu z Chrudimky pod hradbami. Do řeky pak byly postupně svedeny odpadní vody z celého města, ale soustavná kanalizace se začala budovat až po r. 1980.